Praktické informace – korektorium.cz

Obsah

Dokumenty vhodné pro korekturu
Jak zjistit, kolik má text normostran?
Musí mít korekturu i váš text?

Dokumenty vhodné pro korekturu

Každý dokument má svá specifika – pokud text nemá žádné složité formátování, budete psát zřejmě ve Wordu, zatímco text s mnoha obrázky a titulky zalomíte do PDF, aby se nepohnuly. V každém dokumentu se korektura zanáší trochu jinak – níže najdete ukázky korektur v jednotlivých dokumentech spolu se základní charakteristikou.

Word

Korektura ve Wordu se provádí v tzv. Revizích – veškeré opravy jsou zaznamenané pomocí Sledování změn, případně pomocí komentářů. V dokumentu tak zůstává původní text, který je přeškrtnutý, a barevně se objevuje navrhovaná oprava. U každé změny se můžete rozhodnout, zda ji chcete přijmout, nebo ponecháte původní text.

PDF

Korektura v PDF se skládá z komentářů po straně. Podle typu opravy se slovo přeškrtne, nebo se zabarví. Pokud se však na stránce objeví větší množství chyb, mohou komentáře vypadat nepřehledně, proto korekturu u tohoto typu dokumentu doporučuji pouze u kratších textů či zalomených knih, kde už bude většina chyb opravená.

Dokumenty Google

Korektura v Dokumentech Google se provádí v tzv. režimu Návrhy – veškeré úpravy textu jsou navržené ve sloupci vpravo pomocí komentářů (podobně jako u PDF, jen s tím rozdílem, že tady kliknete a změna se propíše, zatímco v PDF ji musíte zanést ručně). Danou změnu přijmete fajfkou, či odmítnete křížkem.

Jak zjistit, kolik má text normostran?

Normostrana (NS) není klasická strana ve Wordu nebo v PDF, ale přesně definovaný počet znaků – konkrétně 1 800. Jak zjistíte, kolik normostran opravdu máte? V každém dokumentu je to trochu jiné.

Pokud znáte počet znaků včetně mezer, použijte kalkulačku:

Word

Na liště vlevo dole se nachází řádek Počet slov. Klikněte na něj, otevře se dialogové okno s informacemi. Vás bude zajímat řádek Znaky (s mezerami). Vezměte dané číslo (v našem příkladu 4 370) a vydělte ho číslem 1 800. Výsledné číslo udává počet normostran vašeho textu – v našem případě jsou to po zaokrouhlení 3 normostrany.

Pozor! Pokud nechcete opravovat poznámky pod čarou a vysvětlivky, odškrtněte políčko v dialogovém okně, pak se vám nebudou započítávat do výsledných znaků.

Dokumenty Google

Nahoře na řádku vyberte Nástroje a v liště stiskněte Počet slov. V dialogovém okně vás bude zajímat řádek Znaky. Vezměte dané číslo (v našem příkladu 11 220) a vydělte ho číslem 1 800. Výsledné číslo udává počet normostran vašeho textu – v našem případě je to po zaokrouhlení 7 normostran.

PDF

Bohužel prohlížeč PDF (např. Adobe Acrobat Reader) neumožňuje počítání znaků. Nejjednodušší způsob, jak zjistit, kolik znaků text obsahuje, je přes Počet znaků – stačí zkopírovat text a vložit ho do vyznačeného pole. Spočítá jak počet slov, tak počet znaků a normostran.

Musí mít korekturu i váš text?

Napsali jste text a připadá vám zbytečné posílat ho ještě k přečtení a případné opravě korektorovi? Řekli jste si některou z níže uvedených vět? Pak se začtěte, jak vám korektor může pomoci:

Můj text je naprosto obyčejný, tak korekturu nepotřebuje.

Divili byste se, kolikrát je na otevírací době obchodu napsané PODNĚLÍ místo PONDĚLÍ. Je to překlep, který zákazníky zřejmě neodradí od vstupu do obchodu, ale minimálně jim dává informaci, že je majitel např. nedůsledný, roztržitý nebo pravopisně slabší. Obzvláště český národ je na chyby vysazený – pokud se v komentáři na internetu objeví chyba, automaticky lidé pokládají autora za méně vzdělaného a odmítají s ním diskutovat, protože „neumí česky“.

Word mi to všechny chyby podtrhá, nepotřebuju korektora.

Ano, pokud máte zapnutý pravopis, pak Word určité chyby odhalí a podtrhne. Jenže je to jen program, který nerozumí kontextu, a proto někdy chce za dané slovo doplnit čárku, i když tam nepatří, nebo mu naopak čárka připadá nadbytečná ve chvíli, kdy je tam opravdu potřeba. Proto je lepší nechat text přečíst ještě korektora, který tyto prohřešky odhalí.

Ve škole mi čeština šla, nepotřebuju korektora.

Váš text je vaše vizitka. Pokud si v češtině věříte a nebojíte se interpunkce, ve které se nejčastěji chybuje, můžete se bez korektora obejít. Je ale dobré myslet na to, že čím více očí text uvidí, tím spíše odhalí nějakou chybu ve formě překlepu, nejasné formulace nebo nekonzistentního formátování.

Pomlčka nebo spojovník, vždyť je to jedno, na to nepotřebuju korektora.

Kdyby pomlčka a spojovník měly stejnou funkci, pak by jedno znaménko zaniklo, protože k čemu mít dvě stejná? Spojovník spojuje slova (např. při zalomení řádku či u složených přídavných jmen), zatímco pomlčka je znakem pauzy. Že ten malinkatý rozdíl ve velikosti čáry nikdo nepozná? Padesát procent lidí si toho zřejmě nevšimne, ale druhá polovina ano. A proč na svém textu neukázat, že rozdíl mezi znaménky znáte?

Čárka sem, čárka tam, vždyť je to jedno.

Bohužel takhle jednoduché to není. Interpunkce bývá nejneoblíbenější látka ve škole, protože se u toho rozebírají věty hlavní a vedlejší, jestli jde o slučovací poměr, nebo vylučovací… A kdo nedával pozor, ten v čárkách plave. Přitom někdy čárka a její umístění (nebo její absence) úplně změní význam věty. Mezi známé příklady patří:
Pojďte jíst, děti! / Pojďte jíst děti!
Popravit, nelze propustit. / Popravit nelze, propustit.
Korektor z kontextu nemusí vždy poznat, kterou variantu chcete použít, proto ji okomentuje či se vás zeptá, jak jste to mysleli.

Je to samozřejmě váš text, takže si s ním můžete dělat, co chcete. Nikdo vás nebude lynčovat za to, že jste si text nenechali zkontrolovat. Zároveň je to ale i vaše vizitka a lidé vás můžou podle textu a v něm obsažených chyb posuzovat. Pokud si v češtině věříte a nebojíte se interpunkce, text nemusíte posílat korektorovi, ale třeba jen někomu z rodiny – vždy je dobré mít alespoň jedny oči navíc, které můžou odhalit další chyby.